Alpy 2023
S partou z Betri jsem se rozhodl vyrazit na tydenni “dovolenou” do francouzkych Alp, s cilem videt dojezd 20 etapy Tour de France, potrenovat, zhubnout, ale hlavne si to uzit s podobne smyslejici partou blaznu, pod taktovkou Radka Holinky. Velky dik a obdiv za zorganizovani!!!! Ucastnici zajezdu: Radek Holinka, Pavel Stepanek, Roman Kroner, Pavel Matous, David Trcka, Tomas Vida, Jirka Cechura, Michael Rodina, Kamil Standa, Michal a Eva Prazny a moje malickost. Dohromady teda 12 osob.
Den 1 - Tour de France
22.7.2023
Pod kopec cile 20 etapy Tour prijizdime kolem poledne. Prevlekneme se na parkovisti, prejedeme kousek do kavarny, kde se potkame s dalsimi ucastniky a vyrazime smer vrch Grand Ballon, priblizne 25 km kopec s 900 metry up. Vetsina jede jako by sami finisovali na tour a tak se z poklidne vyjizdky stava tvrdy eliminacni boj o preziti…. Po necelych dvou hodkach jsme na vrcholu dojezdu primo v cilove ulicce. Je to neuveritelny cirkus, frmol a blazinec, nakonec se presouvame cca 2,8 km pred cil a cekame, nejdrive na prujezd alegorickych vozu, ze kterych se sypou suvenyry sponzoru a ja chytam zlutou cepicku tour de france, kterou tu po zbytek soustredeni budu vozit pod helmou. Nalada je skvela, vsichni se skvele bavi. Pak kolem nas zacnou litat zavodnici a my vidime, vsechny ty hvezdy, nase idoly, ktere obdivujeme u televiznich obrazovek. Litaji kolem nas strasnou rychlosti. Nemate informace a prehled o zavode jako v televizi, ale kazdemu bych pral a doporucil, aby to jednou za zivot zazil. Stoji to za to. Etapu vyhral Tadej Pogacar, kteremu to snad vsichni prali. Kdyz je konec, sjedeme stejnou cestou, nalozime veci a ceka nas dalsich 6 hodin cesty do Val d´ Isere, kde stravime dve noci.
Ujeto 53 km, cas 2:30 hod, nastoupano 1040m.
Den 2-3 - Val d´Isere
23-24.7.2023
Rano se probouzime do krasneho pocasi a prostredi. V noci jsme nic nevideli, do hotelu jsme prijeli v pul treti. Je jasno, teplo a vsichni jsme okouzleni. Vyrazime do 2 km vzdalene pekarny na snidani, pak navrat a v jednu odpoledne vyrazime na Col de Iseran, horsky prusmyk ve vysce 2.700 mnm., nejvyssi misto, kam se za celou dobu naseho vyletu podivame. Val d´ Isere je ve vysce 1700 mnm, takze nas ceka cca tisic vyskovych metru na 16 km. Jede se hezky v klidu, nikdo uz tolik neblazni jako predesly den. Kopec je privetivy, bez zaludnych ramp a ty vyhledy jsou naprosto bozi. Nahore dame fotku a sjizdime stejnou cestou zpet, ale jedeme jeste niz a odbocujeme k prehrade, kde nas ceka dalsi vyslap a kde na brehu jezera dame kafe a vydavame se zpet na hotel. Val d´Isere je nadherne misto, ale je tu docela draho… vecer zajdem na veceri, rano se budime, venku prsi, nalozime veci a rozhodneme se volny cas vyuzit k navsteve bazenu, kde poprve pocituji nadmorskou vysku. Plave se mi spatne, spatne se mi dycha, trochu me boli hlava. Mozna je to ale i tim, ze jsem za posledni dva tydny skoro neplaval. Nasleduje prejezd do cilove destinace, vesnicky Jarrier, nad mestem St Jean de Maurienne, kde jeste stihneme vyslap na nedaleky vrch, pod taktovkou Pavla Štěpánka, naseho horolezce, diky Pavle. Vecer do knizecky 100 nej vrcholu Tour de France zapisuji svuj prvni ulovek, Col de Iseran 2700 mnm.
Ujeto 58 km, cas 2:47, nastoupano 1.384 m, uplavano 2 km, tura 1 hodina, 3 km, 270 vyskovych metru.
Den 4 - Col de Chaussy, Col de la Madeleine
25.5.2023
Jsme ubytovani v krasnem penzionu nad vesnickou Jarrier nedaleko mesta Saint Jean de Maurienne. Nas penzion je pod vrcholem okolnich kopcu, coz skyta nadherne vyhledy, mraky, pokud nejake jsou, jsou pod nami. Drobnou nevyhodou je, ze jedina cesta k penzionu vedouci, zacina na cca 500 mnm a na presne 10 km nastoupate 700 metru. Rano se tedy vzdy svezete dolu, ale odpoledne, kdyz se vracite po celem dni na kole, nas ceka tenhle posledni hrebik do nasi cyklisticke rakve. Ctvrty den jsou na poradu dva kopce, prvni nizsi Col de Chaussy, jehoz jmeno mi nic nerika, o to vice jsem prekvapen. Je to zatracene tezkej kopec plny serpentyn a neprinemnych ramp, uzkych silnicek, ktere snad nikdy nekonci a nepolevi. Zacatek je sakra tezky, snad jakoby vam Chaussy chtel ukazat, ze to, ze neni uplne znamy, tady nehraje roli… a ma pravdu, naprostou pravdu. Stoupam 14 km, neco kolem 1:15 hod, s prevysenim 1.011 metru. Na vrcholu mam toho plny brejle. Jeste, ze je tam kavarna, kde vrazim dve espresa a kolu. Pockame na ostatni a nasleduje sjezd druhou stranou. Nesklesame do uplne puvodni vysky a zaciname stoupat na druhy vrchol, podle jmena mnohem znamejsi Col de la Madeleine. Na vrchol vede 15 km stoupani s 1120 vyskovymi metry a mne zabere dalsich 90 minut tvrde prace. Vrchol je ve 2.200 mnm a to ze jsem na nem ve srotu je uplne jasne. Odmenou nam je nadherny sjezd, dole pod kopcem se sjedeme, dame kafe a limcu a mirime smer tretimu, poslednimu kopci, kterym je…. vyslap k nasemu penzionu, kam uz dorazim na pokraji zhrouceni za nejakych 58 minut a do sveho denicku zapisuji dalsi vrchol Col de Madeleine. Chaussy v nem neni, ale rozhodne by si zaslouzil tam byt, bez debat!!!
Ujeto 102 km, cas 5:45 hod, nastoupano 3.220 m (muj rekord), Col du Chaussy 1.533m, Col de Madeleine 2.000m
Den 5 - Col de la Croix de Fer, Col du Glandon
26.7.2023
Dnesni den zahajujeme 10 km sjezdem do mesta, kde dame kavicku a okamzite zacneme primo z mesta stoupat k cili dnesniho dne, kterym je Col de la Croix de Fer, tycici se do vysky 2.067 metru a vede k nemu stoupani dlouhe 28 km!!! Kazdy z doposud zdolanych vrcholu, jako kdyby nam chtel ustedrit lekci hned na uvod a de la Croix to fakt umi. Desetiprocentni kilometrove stojky ve mne vyvolavaji pochybnosti, jestli vubec dnes na vrchol dorazim. Fakt je to strasne tezky. Jedu klasicky nejlehci prevod, jaky mam 34x30 a zavidim svym souputnikum, kteri maji kazety s 32, 34 dokonce i 36 pastorky. Nekolikrat, nejen dnes, ale i dny predchozi marne snazim odradit na vetsi pastorek, ktery ale na kazete nemam. I de la Croix ale polevi, jako by se smiloval a dokonce nabidne i dva sjezdy, kde celkem zklesame nejakych 300 metru, za coz ale nejsem moc rad, protoze je mi jasne, ze je zase budu muset vyjet… a nepletu se, v zaveru tenhle hromotluk znovu tvrdi muziku a rampa strida rampu, ale vitezstvi uz je na dosah!!! Odmenou jsou krasne vyhledy, na zasnezene alpske vrcholy, dve kafe a kola, vic ani nepotrebujeme. Ke druhemu dnesnimu vrcholu, Col du Glandon 1.924m uz vlastne jen sjedeme a mame ho tedy zadarmo. Nasleduje snad dvacetikilometrovy sjezd, desetikilometrova rovinka a…. samozrejme ta priserna stojka k penzionu. Vcera jsem o ni psal Jirikovi a ten mi poradil, at na Strave vytvorim segment toho vyslapu a pojmenuju ho “Holinkova pomsta” a v nasi skupine slavi tahle myslenka obrovsky uspech. Radek, vedouci zajezdu tento penzion vybral a tak nas odsoudil ke kazdodenimu utrpeni v samotnem zaveru. Nekteri uz dnes ale sjeli autem dolu a vyhnuli se tak tomuhle zaverecnemu muceni. Po dojezdu dam sprchu a na hodinu usnu, vazne jsem mrtvej… a bude hur. Do denicku ale zapisuji oba dnesni vrcholy.
Ujeto 86 km, cas 4:47 hod, nastoupano 2.616 m, Col de la Croix de Fer 2.067m, Col du Glandon 1.924m.
Den 6 - Col du Mollard, La Toussiere
27.7.2023
Po dvou predeslych dnech uz v nohach citim znatelnou unavu, ktera vesti, ze dnes to bude bolet. V deset vyrazime a zahajujeme klasickym sjezdem, kdy vim, ze zpatky ho nepojedeme cely, ale pouze posledni cca 3 km, protoze dnes se vratime z jine strany. Po asi petikilometrove rovine zacneme hned z ostra stoupat na dnesni prvni vrchol Col du Mollard, 16 km, 1000 vyskovych metru, nic hrozneho, rekl bych. Realita je ovsem takova, ze hned nastup do kopce je hodne tezkej a deprimujici. Sil uz neni moc a navic vsechny ty kopce jsou od zacatku fakt prudky, ze si rikate, ze nahoru se nemuzes vyskrabat. Tenhle kopec je navic hned zkraje namotanej neuveritelnym mnozstvim serpentyn, ktery snad nikdy neskonci. Az teprve v zaveru kopec povoli a narovna se tak, ze se da odpocinout. Na vrcholu zaslouzeny kafe a dort a letime krasnym sjezdem dolu az na odbocku, kterou jsme den pred tim jeli na Col de la Croix de Fer. Od tamtud zpatky smerem domu, ale po chvilce uhneme vlevo, opet vzhuru, kde na nas ceka Col de la Toussiere. Dneska je fakt vedro, prvni kopec byl vicemene schovan v lese, ale ted odpoledne ze me slunce zdime i ty zbytky sil, ktere mam. Col de Toussiere meri snad 16 km s prevysenim dalsich 1000 metru. Na prvni pohled nic hroznyho, ale kdyz si vezmete, ze tam dvakrat zklesate o nejakych 300 metru na par kilometrech, hned je to trochu jina liga. A vedro uz je fakt velky, teplomer ukazuje 36 stupnu a na rozdil od prvniho kopce se neda pred sluncem moc schovat. Kdyz uz se varim, vysvobodi me v mestecku neco jako kasna, kde se muzu osvezit ledovou vodou, doplnit bidon, orazit a pomalu zacit zase stoupat. Nejradsi bych do ni skocil celej, ale jsem tak prehratej, ze ten sok by mi zpusobil smrt, kterou si schovam na jindy. Kdyz prijedu do horskeho strediska Fontcouverte vim, ze uz to neni daleko a vrchol je v dohledu. Vystoupam posledni Truba a jsem na vrcholu Toussiere, kde koncily etapy Tour de France i Dauphine. Je to krasne horske rekreacni stredisko se spoustou kavaren, obchodu, restauraci. Divim se, kolik je tu lidi, kdyz sem vede tak nevlidne a strme stoupani. V restauraci spolknu dve piva a snad hodinu relaxujeme nez se vydame na posledni usek dnesni trasy. Tim je klesani a nasledny cca 3 km vyslap po dobre zname Holinkovo pomste, ktery jeste stipne, ale nic nezmeni na tom, ze i dnes jsme bez ujmy vsichni dorazili do cile. Zitra je volny den, kdy budeme regenerovat a snazit se nabrat sily na posledni etapu, ktera meri 160 km a nastoupame pri ni pres 4000 metru. Je uplne jedno, na ktery kopec se tu vydate. Nemusite jej znat z Tour de France, ale budte si jisti, ze zadny z horskych vrcholu nebo prusmyku nebude snadny, spis naopak…. pokazde vas prekvapi… Buh s nami…
Ujeto 78 km, cas 4:20 hod, nastoupano 2.340 m, Col du Mollard 1.638 m, Col du Toussiere 1.916 m
Den 7 - Volný den, bazén a “procházka” na Le Grand Chatelard
28.7.2023
Patek je volny den, po trech narocnych dnech v sedle je treba nechat telo a hlavne nohy odpocinout, dobit baterky a pripravit se na posledni, nejtezsi den, kterym bude zdolani Grand Galibieru a Telegrafu, vse cca 180 km s 4.500 vyskovymi metry. Takze dopoledne po snidani vyrazime hromadne na plavecak, kde zvladneme neco odplavat a odjezdit na detskem toboganu, kde zavodime v rychlosti jizdy, jako maly deti. Pak se presuneme na obed, kafe a zmrzlinu a zakoncujeme to navstevou prodejny s cyklistikou, kde koupime pametni predmety a doplnky stravy na druhy den. Po navratu do penzionu vyrazim jeste se tremi kamarady na prochazku, kterou vede Pavel, takze je jasne, ze zase tak obycejna prochazka to nebude. Pavel totiz vylezl na sedmiapultisicovku. Je to takovej ten prirodni typ, kterej ma obrovskou zivocisnou silu a jen tak neco ho nerozhodi. Nevim jak dlouho stoupame, kolik stad ovci, ktere hlidaji honacti psi mijime, ale pro jistotu si do rukou vezmeme kameny a v klidu vstoupame vzhuru. Po asi dvou hodinach jsme na vrcholu Le Grand Chatlardu 2144 mnm. Je jasno, teplo, vitr nefouka a je tu nadherne. Je krasne stanout na vrcholu, dosahnout ho vlastnimi silami a je jedno, jak vysoky ten vrchol je a jestlinho dosahnete v sedle kola nebo na nej vystoupate po svych. Ty rozhledy na vsechny svetove strany jsou proste neprekonatelne. Kdyz se nabazime, vyfotime, zacneme sestupovat. Sestup nam zabere neco pres dalsi hodku a pul a behem neho mijime dalsi stada ovci a krav, nadherne drevene domky, ktere vyuzivaji mistni pasaci. Ta skromnost, jednoduchost, ucelnost a splynuti s prirodou me ohromuji…. Prikrym sestupem se vratime zpet, akorat na veceri a to je vse, byl to krasny odpovinkovy den. Ze sedla kola nemate sanci vnimat vsechny ty okolni krasy a tak jsem strasne rad, ze jsem se na tuhle desetikilometrovou “prochazku” vydal.
Delka trasy 10 km, cas 3 hodiny, Le Grand Chatelard 2.144 mnm, vystup 832m
Den 8 - Col de Telegraphe, Col du Galibier, Col du Glandon
29.7.2023
Posledni, nejdelsi, nejnarocnejsi. Skutecna horska vyzva. Vyrazime drive, v pul devate jsme v sedle a sjizdime do mesta, kdy dalsich cca 20 km pokracujeme udolim a nasledne zacneme stoupat na Telegraphe a Galibier. Cele to stoupani ma 34 km s prumernym sklonem 5%, ale je mirneno sjezdem, ktery deli dva zminene vrcholy. Na Telegraphe se jede krasne, jedna serpentina za druhou porad do prijatelnych 7%, na ktere jsou me prevody dostacujici. Po 40 km od zacatku jsme nahore. Dame fotku, u starobyle pumpy doplnime bidony vodou, chvilku odpocineme a letime dolu asi ctyrkilometrovym sjezdem do mestecka Valloire, kde zacina stoupani na druhy, jak jsem se naprosto mylne domnival nejtezsi vrchol dnesniho dne. Za Valloire jedeme sirokym udolim, ktere obklopuji mistni vrcholy. Diky tomu, ze udoli je siroke ani zasadne nevnimam, ze sklon se zacina utahovat. Ten se zasadne zmeni nejakych 7 km pod vrcholem, kdy se trasa zmeni v serpentiny ostre se zaryvajici do sten skal a az na vrchol Galibieru nepovoli pod 8%, vyjimkou nejsou ani 12% useky, vrchol uz je ale na dohled a tak uz to nejak dobojuju. Zvlastnosti tohohle kopce je to, ze pri jizde mate opravdu velky rozhled, oproti predchozimu Telegraphu, ktery je kompletne schovan v lese a vidite pouze do nasledujici serpentiny. Nahore probehne foceni u cedule, nic jineho tam neni. Naskocime na kola a letime dolu 8 km, kde zastavujeme u restaurace v dalsim sedle Col du Lautaret. Objednavam dve coca coly, kafe, vodu a bolonske testoviny, koupim upominkovy predmet. Spolecne posedime, pokecame a ritime se dolu snad 25 km sjezdem, ktery znam uz z pred dvou let, kdy jsme tu byli se sefem a kdy jsem na vrchol kvuli strevni chripce nedojel. Porad mam ty chvile v hlave a i behem vystupu na Galibier jsem myslel na to, ze tu mam nesplaceny ucet a jeho dosazenim se uzavira dalsi kapitola. Mijime odbocku k nasemu tehdejsimu ubytovani a cekame na dalsi kluky. Jsme tu s Radkem prvni, se kterym diky oproti ostatnim hubenourum mame dost svalu a odvahy, takze ve sjezdech jsme vitezi. Jediny, kdo nas udrzel byl Pavel Matous, ktery mel pry vyssi tepy, nez pri stoupanich, jak usilovne musel busit do pedalu, aby nasi rychlost udrzel (vazi 60 kg). Po asi ctvrt hodce jsme vsichni a po proudu reky jedeme smerem k poslednimu vystupu. Mineme svetoznamy Alpe de Huez a od prehrady zacina dnesni posledni stoupani na Col du Glandon. U toho uz jsme pred par dny byli, kdyz jsme sjizdeli z Col de Fer de Croix a tehdy jsem psal, ze je to vrchol zadarmo. Itinerar ukazuje 24 km do prumernych 6%, tedy nic zasadniho. Nikdo z nas absolutne netusi, co nas ceka!!! Je to naprosto jednoznacne nejtezsi kopec celeho tydne. Po kratkem dvouprocentnim uvodu se strme zvedne na deset a vice procent a proste nepusti, 14% dlouhe useky jsou normalni. Nikdo z nas uz moc nemuze a po 120 km uz se nikomu moc nechce. Kde je tech avizovanych 6%??? Vysvetleni je jednoduche, behem tohoto vyjezdu dvakrat brutalne zklesame, coz ovlivnuje prumerny sklon. Po kazdem takovem sestupu okamzite nasleduje brutalni rampa vzhuru. Az na poslednich peti kilometrech, u prehrady, stoupani povoli na nejakych 5%. Nevim, kde se to ve mne vzalo, ale davam velkou predni placku a plnou parou letim vzhuru tak, ze z nasi zbyle mikro skupiny uvisi jen Kamil. Ostatni vrchari, kteri me tu cely tyden ve stoupanich nechavali daleko za sebou jsou pryc. Sami mi pak na kopci rikaji, ze nechapou, kde jsem ten motor po tom vsem dnes jeste nasel. A tak jsme po necelych dvou hodinach na vrcholu nejtezsiho, brutalniho a ne prilis vehlasneho Col du Glandon. Vsichni jsme ho podcenili a popravu za to ted zaplatili. Tenhle kopec si pravem vyslouzi nas velky obdiv a respekt. Sjedeme se v nasi peticlenne skupince, na ostatni necekame a v predtuse deste letime dalsich dvacet kilometru sjezdu. Dest nas nezasahne a tak dalsich deset km po rovine do vychoziho mestecka St Jean de Maurienne, kde zacina prset. Nekteri zde meli pripravena auta a ti nasedaji a miri vzhuru. Ja ze spodu volam Pajovi, horskemu vudci, ktery uz je nahore, at pro nas sjede. Nasedam na kolo a zacinam naposledy stoupat usekem Holinkova pomsta. Po trech km jede proti mne Paja, ale jeste k nemu nenasednu a necham ho jet pro kluky, co jsou dole pod kopcem, chci si dojet alespon pro 180 km, do kterych mi zbyva jeden a tak dal v silicim desti stoupam. Nakonec dotocim do 183 km a 4920 vyskovych metru, kdyz Paja prijede ze spodu a pta se, jestli jedu s nim nebo jestli si to dojedu. Domu zbyvaji tri kilometry, dvacet minut jizdy. Hazu kolo do jeho skrinoveho mercedesu a jedeme vzhuru. Zmokly, uplne vycerpany, snad i trochu na sebe hrdy a urcite stastny se tesim na sprchu a veceri. Vecer v knizecce zapisuji dosazene vrcholy, skrtam puvodni datum u vrcholu Col du Glandon a hrde zapisuji dnesni datum. Na tohle nikdy nezapomenu. A to je vsechno….
Delka trasy 183 km, cas 9 hodin, vystup 4.920 metru, vrcholy Col du Telegraphe 1.566 m, Col du Galibiere 2.642 m, Col du Glandon 1.942 m
Celkové součty: Ujeto 560 km, nastoupáno 15.500 metrů
